THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Letos již poosmé se davy fanoušků extrémního metalu ubíraly směrem trutnovské bojiště, aby zde stejně jako již sedmkrát předtím zapomněli na starosti všedního dne a užili si desítky tu více, tu méně šílených kapel. „Silence Sucks“ - heslo či spíše idea, která tento festival již několik let provází se začala naplňovat krátce po třinácté hodině, v době, kdy už přilehlý kemp a parkoviště praskalo ve švech. Stoupající návštěvnost Obscene Extreme se nezastavila ani letos a podle mého odhadu se v Podkrkonoší sešlo více než 3000 fanoušků již tradičně rekrutovaných z různých zemí.
Tradiční aklimatizace (parkování, oběd …) mi nedovolila shlédnout první dva vystupující a ten třetí – WARGORE z italské Vicenzi mi zase nedovolili toho litovat. JIG-AI je kapelka, ve které působí mimo jiné i kytarista NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE Moze, což už dost jasně napovídá o žánrovém zařazení. Vtipnou a odlehčenou formou pojatý grindcore potěšil. Moravští SMASHED FACE přispěchali se svým pojetím brutálního death metalu, které se ničím neliší od mnoha jejich kolegů. Francouzští grindeři D.H.I.B.A.C. zaujali alespoň tím, že část setu odehráli bez někde se potulujícího kytaristy. Zvuk samotné zboostrované basy nebyl zrovna tou nejlepší ingrediencí pro bohatou grindovou hostinu. To italští LAMA TEMATICA byli ve svém podání grindcore přeci jen na vyšším kvalitativním stupínku a jejich muzice nechyběl zajímavý nápad a spád. V letním vedru se postupně hýbou i fanoušci a typická atmosféra pro tento festival se pozvolna začínala dostávat do ovzduší. Stoupající laťku kvality vystupujících ještě o další kousek zvedli následující WORLD DOWNFALL z Německa, kteří se uvedli se svým velmi solidně drticím mechanismem. Zatímco to na pódiu rozbalili NAILED, já si dávám první obcházku již tradičně bohatého metal marketu, který je věru dobrým důvodem k rychlému vyprázdnění obsahu peněženky.
LAMA TEMATICA - jsme obscenní, jsme extrémní!
Set královehradeckých NEGLIGENT COLLATERAL COLLAPSE však stíhám, neb jsem byl zvědav na živé provedení aktuální fošny „Sick Atoms“. A to rozhodně nezklamalo. Svébytně pojatý grind, kterému dominuje až nelidsky znějící Paulův hrdelní ryk ponejvíce připomínající kvílení prasat rozpálil i ostatní přítomné. Nová akvizice Obscene Productions - švédští SPLITTER velmi příjemně překvapili svým aktuálním minialbem „En Sorglig Historia“ a se stejnou vervou se pustili i do trutnovského publika. A bylo se na co koukat a hlavně poslouchat. Našlapaný, zuřivý a velmi neurotický grindcore nezapřel švédské kořeny a vliv „těch, co tady byli dřív“. SPLITTER jsou však mladou a potřebnou krví schopnou rozproudit žíly tohoto žánru. To nejlepší mají určitě ještě před sebou, ale už nyní se jedná o velice atraktivní a vítanou koncertní akvizici, což oceňují i divoši pod pódiem, kteří se objevili s jednou z mnoha zajímavých rekvizit – velikou švédskou vlajkou. Zklidnění (nejen) hormonů s sebou přinesli američtí WASTEFORM, kteří se na českých pódiích už úspěšně etablovali a v našich krajích jsou poměrně častými hosty (i v Trutnově si zahráli už podruhé). Těžkotonážní death metal s hardcoreově skočnými prvky určitě potěšil. Prim na pódiu pak hrál tlouštík Greg jehož fyziognomie dokonale koresponduje s muzikou, se kterou WASTEFORM dobývají svá teritoria.
SPLITTER v akci
To už se nám pomalu ale jistě blížilo vyvrcholení prvního (resp. druhého) festivalového večera. Hlavní blok odstartovali kolumbijští INTERNAL SUFFERING. Banda vyznávající americké pojetí brutálního death metalu mě velmi mile překvapila. Pravda, nejednalo se o nic převratného, ale s upřímně a kvalitně pojatým brutálním death metal nemám nejmenších problémů. Základem je kvalitní instrumentace, typický agresivní feeling a tomu také odpovídající nasazení. Tohle všechno INTERNAL SUFFERING nabídli a pro mě osobně bylo velmi příjemné jim naslouchat. Tuhle formu metalové ortodoxie opravdu uznávám. Neméně ortodoxní jsou i legendární Holanďané SINISTER. Kapela se po čtyřech letech vrátila na Obscene Extreme, aby zde předvedla, že ještě ani zdaleka nepatří do starého železa. Naposled se jí to ještě s divoženkou Rachel za mikrofonem moc nepovedlo a z mého pohledu na tom tihle kdysi výborní deatheři nebyli o moc lépe ani letos. Nevím, ale o kvalitním koncertním provedení death metalu mám trošku jiné představy. Tohle představení bylo na můj vkus až příliš mdlé, nevýrazné a snad i rutinní. Snahu a nasazení pánům upřít nelze, ale měl jsem dojem, jakoby SINISTER byli těmi léty již znavení. Ačkoliv zaznělo i dost starších kousků („Cross The Styx“ ze stejnojmenného alba (1992) anebo „To Mega Therion“ z vynikající placky „Hate“ z roku 1995), ani tyto jsem si příliš nevychutnal. Je to škoda, protože SINISTER jsem měl kdysi moc rád a jejich forma rouhačství zejména na starších deskách je mi velice sympatická.
SINISTER - Aad Kloosterwaard
Dost bylo death metalu, jde se opět drtit! Italskou squadru azuru CRIPPLE BASTARDS jsem měl dlouho zafixovanou jen jako „ty z Obscene Extreme“ a až do aktuálního alba „Desperately Insensitive“ z minulého roku jsem ani neviděl důvod tento názor měnit. Jenomže čas letí, léta přibývají a to se týká i tvorby těchto rarachů. Nová deska je totiž počertech dobrá a působí mnohem dospělejším a vyzrálejším dojmem, než cokoliv CRIPPLE BASTARDS natočili předtím. To samé se dá prohlásit i o letošním vystoupení této čtveřice, jejíž členové neopomněli dát najevo, kdo že to bude nejbližší čtyři roky vládnout světovému fotbalu. Při této příležitosti se pánové oblékli do slušivých(ehm) italských dresů, ale to ještě netušili, že tak dají základ pro jednu z nejlepších scén letošního obscínu. To bylo ovšem až ke konci jejich vystoupení, které v duchu tradice hned od začátku probíhalo v naprosto zdivočelém a zběsilém tempu. Pánové ze stage ochranky měli plné ruce práce a místy mi připomínali spíše likvidátory dotěrného hmyzu, který presentovali různé existence neustále se škrábající na přeplněné pódium. No a jedním z nich byl i človíček v triku francouzského fotbalového idolu Zinedina Zidaneho, který se jal směrem ke členům „bastardů“ napodobovat možná nejslavnější hlavičku tohoto fotbalisty. Že to nemělo chybu a že to Italové přijali s úsměvem je zbytečné hovořit. Atmosféra Obscene Extreme je prostě nenapodobitelná a veskrze spontánní.
CRIPPLE BASTARDS - Mistři!
Na polský dvojblok tvořený osvědčenými stálicemi DEAD INFECTION a SQUASH BOWELS mi už příliš mnoho sil nezbylo. Obě kapely předvedly své standardní vystoupení, k jejíchž snažení je tento festival dokonalou živnou půdou. Své by o tom mohli povědět i neúnavní fanoušci. Pak už jen vybalení spacáku a několikahodinový sběr sil na vydatnější sobotní porci.
SPLITTER ...
... a jejich fanoušci
METAL!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.